Foto: Magnific

Stáří vesmíru považují astronomové za jeden z nejlépe určených údajů moderní kosmologie. Podle přijímaného modelu vznikl přibližně před 13,8 miliardy let. Výzkumníci z kanadské Ottawské univerzity však pracují s výrazně odlišným scénářem. Jejich výpočty ukazují na 26,7 miliardy let a zároveň nabízejí alternativní vysvětlení jevů, které věda obvykle připisuje temné hmotě a temné energii.

Za výzkumem stojí fyzik Rajendra Gupta a Nikolaos Samaras. V průběhu let 2025 a 2026 prověřovali svůj kosmologický model označovaný CCC+TL pomocí několika nezávislých astronomických pozorování. Výsledky představila Ottawská univerzita 6. listopadu 2026. Nejde přitom o první Guptaův pokus přehodnotit stáří vesmíru, ale o další sérii testů, které mají ukázat, zda alternativní výklad obstojí i mimo původní výpočty.

Zásadní rozdíl spočívá v předpokladech, podle kterých astronomové interpretují světlo vzdálených objektů. Běžná kosmologie vysvětluje jeho rudý posuv především rozpínáním prostoru. Guptaův model připouští také ztrátu energie světla během jeho dlouhého putování a změny některých fyzikálních konstant v průběhu kosmického vývoje.

Takový přístup zásadně mění vztah mezi vzdáleností galaxií, jejich pozorovaným rudým posuvem a časem, který uplynul od počátku vesmíru.

Vesmír
Vesmír

Foto: Magnific

Nová teorie dokáže vysvětlit i pohyb 175 galaxií

Jednou z největších překážek alternativních kosmologických teorií je množství pozorování, která musí současně vysvětlit. Nestačí pouze získat jiné číslo pro stáří vesmíru. Nový model musí obstát také při popisu jeho rozpínání, složení prvotní hmoty nebo pohybu galaxií.

Gupta a Samaras proto prověřovali například vznik lehkých chemických prvků krátce po velkém třesku. Jejich výpočty reprodukovaly očekávané zastoupení prvotních prvků při použití předpokladů vlastního modelu. Studie vyšla v červnu 2026 v odborném časopise Universe.

Další důležitý test se týkal rotačních křivek galaxií. Astronomové dlouhodobě pozorují, že hvězdy ve vnějších oblastech galaxií obíhají rychlostmi, které nelze jednoduše vysvětlit gravitací jejich viditelné hmoty. Právě tento nesoulad patří mezi hlavní argumenty pro existenci temné hmoty.

V práci publikované v říjnu 2026 v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society autoři analyzovali soubor 175 diskových galaxií z databáze SPARC. Ukázali, že jejich upravený gravitační model dokáže popsat pozorované rotační křivky bez zavedení částicové temné hmoty.

Výsledek ovšem neznamená, že byla existence temné hmoty vyvrácena. Jde o srovnání matematických modelů s konkrétním souborem pozorování. Přesvědčivá kosmologická teorie musí nabídnout stejně dobré vysvětlení i pro další jevy, například gravitační čočkování a vývoj rozsáhlých struktur ve vesmíru.

Webbův teleskop našel galaxie, které by podle nové teorie dávaly větší smysl

Zajímavou souvislost nabízí také pozorování vesmírného dalekohledu Jamese Webba. Ten odhaluje vzdálené galaxie, které existovaly překvapivě brzy po velkém třesku. Některé jsou natolik jasné, hmotné nebo vyvinuté, že jejich vznik představuje výzvu pro modely raného vývoje galaxií.

V tradiční kosmologii odpovídá období označované jako kosmický úsvit stáří vesmíru přibližně několika stovek milionů let. V Guptaově modelu by při srovnatelném pozorovaném rudém posuvu mohl mít vesmír za sebou již několik miliard let vývoje.

Galaxie by tak získaly výrazně více času na vznik hvězd a postupné nabývání hmotnosti. To by mohlo vysvětlit část překvapivých nálezů Webbova teleskopu, aniž by bylo nutné předpokládat mimořádně rychlý vývoj prvních galaxií.

Ne všechny problémy raného vesmíru však vyžadují změnu jeho stáří. Astronomové současně zpřesňují odhady hmotností těchto objektů a zkoumají, jak rychle mohly vznikat jejich hvězdy.

Model CCC+TL proto zatím není náhradou standardní kosmologie. Tu podporují mimo jiné velmi přesná měření reliktního mikrovlnného záření, tedy pozůstatku rané fáze vesmíru. Autoři alternativní teorie uvádějí, že provádějí i příslušné testy, jejich úplné výsledky však dosud nebyly publikovány.

Nejdůležitější otázkou tak zůstává, zda model obstojí při společném vyhodnocení všech dostupných kosmologických dat. Právě to rozhodne, zda se hodnota 26,7 miliardy let stane vážně zvažovanou alternativou, nebo zůstane zajímavým výsledkem jedné teoretické konstrukce.

Zdroje