Foto: magnific
Česká republika má tisíce právních předpisů, složitou administrativu a pravidla, ve kterých se často obtížně orientují i odborníci. Co kdyby ale dostala možnost navrhnout jejich změny umělá inteligence? Položili jsme jí otázku, které zákony a povinnosti by odstranila a co nového by zavedla, aby se obyčejným lidem v Česku žilo lépe. Odpověď se překvapivě netočila kolem plošného rušení daní ani rozdávání peněz.
Umělá inteligence se zaměřila především na oblasti, ve kterých lidé ztrácejí čas, peníze nebo možnost rozhodovat o svém životě. Zásadní změny by se podle jejího návrhu měly týkat komunikace se státem, stavebního řízení, daňových povinností a odpovědnosti veřejných institucí.
Nejde o doporučení vlády ani právně posouzený návrh reformy. Jde o redakční experiment s generativní AI, jejíž odpovědi jsme porovnali s existující českou legislativou. Zajímavé přitom je, že některé její požadavky už zákony částečně obsahují. Problém tak nemusí být vždy v tom, že správné pravidlo chybí.
Foto: Magnific
Které zákony a povinnosti by AI změnila jako první?
První návrh mířil na jednu z nejběžnějších zkušeností s českými úřady. Občan musí při různých žádostech předkládat dokumenty a informace, které už stát v některém ze svých systémů eviduje.
AI proto navrhla odstranit zbývající povinnosti opakovaně dokládat údaje, které má příslušný úřad právo a možnost získat přímo z veřejných registrů. Pokud stát zná adresu občana, neměl by ji po něm zbytečně znovu požadovat a ověřovat prostřednictvím dalších dokumentů.
Podobný princip ovšem není novinkou. Česká republika již má zákon o základních registrech a zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby. Právě ten počítá s tím, že lidé mohou řadu úkonů vyřizovat elektronicky. AI tedy ve skutečnosti požaduje důslednější využívání existujících nástrojů a odstranění administrativních výjimek, které tomu brání.
Druhým tématem bylo stavební řízení. Umělá inteligence doporučila zásadně zjednodušit povolování běžných staveb, stanovit jasná pravidla pro vyřizování žádostí a omezit případy, kdy se jedno řízení opakovaně vrací mezi institucemi.
Taková změna by mohla pomoci lidem, kteří chtějí postavit rodinný dům, ale také obcím a developerům při výstavbě bytů. AI nicméně nenavrhla zrušení stavebních pravidel jako celku. Požadavky na bezpečnost, ochranu životního prostředí nebo práva sousedů mají podle jejího doporučení zůstat zachovány.
To odpovídá i části doporučení Evropské komise pro Českou republiku z roku 2026, která upozorňuje na potřebu jednoduššího územního plánování a povolování výstavby. Samotné zrychlení řízení ovšem dostupnost bydlení automaticky nezajistí. Rozhoduje také nabídka pozemků, infrastruktura a financování.
Třetí oblastí byly daně. AI doporučila omezit množství výjimek, nepřehledných formulářů a administrativních povinností, které zatěžují zejména drobné podnikatele. Namísto dalších zvláštních režimů by preferovala jednodušší pravidla a maximální využití automaticky předvyplněných údajů.
Neznamená to automatické snížení všech daní. Odstranění některých daňových výjimek by dokonce mohlo konkrétním skupinám poplatníků zvýšit odvody. Právě tady se ukazuje rozdíl mezi atraktivním návrhem a jeho skutečným dopadem.
Co by naopak AI do českých zákonů zavedla?
Nejvýraznější nový návrh se týkal odpovědnosti státních institucí za chyby a průtahy. AI doporučila posílit pravidla, podle kterých by občané mohli jednodušeji požadovat nápravu, pokud úřad nedodrží zákonný postup nebo nepřiměřeně protahuje řízení.
České právo už obsahuje možnosti obrany proti nečinnosti i náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci. Nové pravidlo by proto muselo řešit konkrétní nedostatky těchto postupů, nikoliv vytvářet další paralelní systém.
Dalším nápadem bylo pravidelné vyhodnocování zákonů. Každý nový předpis, který významně zasahuje do života občanů nebo podnikání, by měl mít podle AI jasně stanovený účel, měřitelné cíle a termín, kdy stát prověří jeho skutečné výsledky.
Pokud by například nový zákon sliboval snížení administrativy, mělo by být možné po několika letech veřejně zjistit, zda se počet formulářů, úkonů nebo časová náročnost skutečně snížily. Neúspěšná opatření by následně prošla úpravou nebo zrušením. Takový mechanismus by ovšem potřeboval nezávislé hodnocení, aby si úřady pouze nepotvrzovaly vlastní úspěšnost.
Umělá inteligence rovněž navrhla, aby stát aktivně upozorňoval občany na některé nároky a služby, na které mají právo. Místo složitého vyhledávání informací by například příslušný systém dokázal upozornit na blížící se konec platnosti dokladu nebo na možnost podat konkrétní žádost.
Takové služby by však vyžadovaly přísná pravidla ochrany osobních údajů. Propojování státních databází nesmí znamenat, že každý úřad automaticky získá přístup ke všem informacím o občanovi.
Zvlášť zajímavá byla odpověď na otázku, zda by samotná AI měla rozhodovat o žádostech lidí. Její návrh počítal s automatizací rutinní kontroly dokumentů, ale zachováním lidského přezkumu u rozhodnutí, která zásadně ovlivňují práva jednotlivce. To odpovídá potřebě respektovat právní ochranu před některými formami výhradně automatizovaného rozhodování.
V čem má umělá inteligence pravdu a kde její návrhy narážejí?
Na první pohled působí většina doporučení rozumně. Méně zbytečných formulářů, rychlejší úřady, jednodušší pravidla a větší odpovědnost státu by pravděpodobně uvítala značná část veřejnosti. Jenže vytvořit takový seznam je mnohem snazší než jej převést do fungujících zákonů.
Například rychlejší stavební řízení může vyžadovat vyšší investice do informačních systémů a personálního zajištění úřadů. Rozšíření automatického přiznávání některých nároků může zvýšit veřejné výdaje. Zjednodušení daní zase vyvolává otázku, které výjimky zrušit a kdo by tím finančně ztratil.
AI navíc nedokáže sama určit, co znamená lepší život pro všechny. Majitel nemovitosti, mladá rodina hledající bydlení, podnikatel a člověk odkázaný na veřejné služby mohou mít rozdílné priority. Některé jejich požadavky se dokonce mohou přímo střetávat.
Právě proto by bylo chybou považovat podobný experiment za hotový legislativní plán. Generativní model pracuje s informacemi a souvislostmi, ale jeho návrhy nejsou výsledkem demokratického rozhodování, rozpočtové analýzy ani komplexního právního posouzení.
Z experimentu přesto vyplynula pozoruhodná skutečnost. AI nenavrhla především vytváření dalších zákonů. V řadě případů doporučila odstranit zbytečné povinnosti, lépe propojit existující systémy a důsledně kontrolovat, zda stát plní pravidla, která už sám zavedl.
Česká republika má například právo na digitální služby zakotvené v zákoně již od roku 2020. Jeho přechodná ustanovení počítají s postupným rozšířením digitalizace v sedmiletém období. Podle tohoto harmonogramu připadá důležitý termín na únor 2027.
Právě to může být praktičtější měřítko než jakákoliv futuristická představa o řízení státu pomocí algoritmů. Jestliže už občané mají určité právo přiznané zákonem, rozhodující není další slib, ale možnost toto právo skutečně využít.
Zdroje
- Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby: https://e-sbirka.gov.cz/sb/2020/12
- Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon: https://e-sbirka.gov.cz/sb/2021/283
- Evropská komise, Country Report Czechia 2026: https://economy-finance.ec.europa.eu/economic-surveillance-eu-member-states/country-pages-including-country-reports/country-report-czechia_en