Foto: Freepik
V dubnu oznámili vědci z Číny, že iniciovali těhotenství u opic pomocí postupu, který se zdál podobný in vitro fertilizaci (IVF), při níž byla embrya vytvořena v Petriho misce a poté implantována do dělohy cynomolgových opic. Na první pohled by to nebylo nic neobyčejného – s tím, že to nebyla klasická IVF, protože embrya nevznikla oplodněním. Byla vytvořena od základů z opičích embryonálních kmenových buněk, bez zapojení vajíčka nebo spermatu.
Vlastně to nebyla skutečná embrya, ale to, co mnozí vědci nazývají modely embrya (nebo někdy „syntetická embrya“). Víceinstitucionální tým vědců vedený Zhenem Luem ze Státní laboratoře neurovědy v Šanghaji „vychoval“ modely embrya in vitro do stádia vývoje zhruba devět dnů, což je ekvivalent blastocysty v normálních embryích.
Poté přenesli modely do osmi opičích samic. U tří opic se modely úspěšně uchytily v děloze a dále pokračovaly v růstu. Žádné z těhotenství však nepřetrvalo déle než několik dní před spontánním ukončením.
O něco podobného se v minulosti pokusily i jiné instituce s cílem „vypěstovat oplodněné vajíčko“ z kmenových buněk. Týmy vedené Magdalenou Zernicka-Goetzovou na Univerzitě v Cambridge a Jacobem Hannou na Weizmannově institutu vědy v Rechovotu, Izrael, je vytvořily z myších kmenových buněk a „vypěstovaly“ je v otáčejících se skleněných lahvičkách naplněných živinami, které fungovaly jako druh hrubé umělé dělohy.
Po zhruba osmi dnech bylo možné rozpoznat střední osu, která by se v normálním embryu stala páteří, spolu s bulbózní hmotou zárodečné hlavy a dokonce i primitivním tlukotem srdce. Museli byste být odborník, abyste tyto živé entity odlišili od skutečných myších embryí ve srovnatelném stádiu vývoje.
Foto: Freepik
Nikdo si ale není zcela jistý, co modely embrya vlastně jsou – biologicky, eticky nebo právně – a co by z nich nakonec mohlo být. Mohly by být nesmírně užitečné pro výzkum, odhalování aspektů našeho vývoje, které byly dříve mimo dosah experimentů. Možná by se v budoucnu mohly dokonce použít k poskytování tkání a malých orgánů pro chirurgickou transplantaci. Ale také vyvolávají hluboké etické a filozofické otázky.
Dříve modely embrya jen velmi málo připomínaly skutečná embrya a to jen ve velmi raných stádiích růstu. Ale nejnovější experimenty nás nutí přemýšlet o tom, jak dobře a jak daleko tyto entity mohou napodobit růst přirozených embryí. I když je to v současné době vzdálená hypotetická perspektiva, někteří vědci nevidí důvod, proč by modely embrya nemohly nakonec mít potenciál vyvíjet se až do novorozence.
Zde však zakročí legislativa, která v mnoha zemích v současné době povolí pěstovat embryo poze po dobu 14 dnů, po které musí být toto pěstování ukončeno. Nicméně i tak se jedná o velký přínos pro celou vědeckou obec, protože u skutečných embryí nelze některé fáze detailně studovat z důvodu možného ohrožení embrya v děloze.
Z vědeckého či lékařského pohledu není objekvitní důvod, proč by nemohly v laboratorních podmínkách vznikat novorozenci. Problém je spíše etický a legální. Nicméně i takovýto výzkum vyvolává značnou potřebu pro úpravu legislativy týkající se umělé inteligence i simulaci „zázraku stvoření“.
Zdroj: Wired.com (odkaz)
