Foto: Freepik
Černé díry odjakživa přitahují lidskou představivost. Jsou symbolem absolutního tajemství vesmíru, místem, kde mizí hmota i světlo, a kde naše fyzikální zákony přestávají fungovat tak, jak je známe. Astronomové je pozorují v hlubinách kosmu, fyzikové se snaží vysvětlit jejich chování pomocí Einsteinovy obecné relativity a kvantové teorie. Není proto divu, že se čas od času objeví otázka: dokázali bychom vytvořit černou díru i my sami?
Teorie není nemožná
Černá díra vzniká, když se obrovské množství hmoty smrští do nepatrného prostoru. V přírodě k tomu dochází například při zhroucení hvězd několikrát hmotnějších než Slunce. Když se stejný proces přenese do teorie, vychází, že by člověk mohl černou díru vytvořit – pokud by dokázal soustředit extrémní energii na mikroskopický objem.
Právě kolem této možnosti se vedla diskuse při spuštění největšího urychlovače částic na světě, Velkého hadronového urychlovače (LHC) u Ženevy. Některé teoretické modely připouštěly, že při srážkách částic s obrovskou energií by mohly vzniknout tzv. mikroskopické černé díry.
Strach z konce světa
Veřejnost tehdy zaplavily obavy: co když taková černá díra „nepřestane růst“ a pohltí celou planetu? Vědci však rychle vysvětlili, že tyto útvary by byly natolik nestabilní, že by se okamžitě vypařily díky jevu zvanému Hawkingovo záření. Jinými slovy – dřív než by stihly ovlivnit cokoliv v okolí, samy by zanikly. Přesto ukázalo, jak silně tento fenomén působí na lidskou psychiku.
Foto: Freepik
Limity dnešní techniky
A realita? Jsme zatím nesmírně daleko od toho, abychom dokázali stvořit skutečnou černou díru. Výpočty říkají, že i kdybychom chtěli zhmotnit černou díru z hmoty o velikosti čajové lžičky, museli bychom ji stlačit do prostoru menšího než atomové jádro. K tomu by byla potřeba energie, která překonává možnosti celé současné civilizace. Současná fyzika tak naráží na hranice, které jen tak nepřekročí.
K čemu by to sloužilo?
Přesto se vědci zamýšlejí nad tím, jaký by podobný objev mohl mít význam. Jedna linie výzkumu ukazuje na potenciál černých děr jako zdrojů obrovské energie. Jiní badatelé si od umělých černých děr slibují odpověď na největší záhadu moderní fyziky – jak propojit kvantovou mechaniku s teorií relativity a vysvětlit tím chování vesmíru od nejmenších částic až po největší galaxie.
Rizika a etika
I kdybychom technické prostředky jednou měli, zůstává otázka, zda bychom je měli použít. Manipulace s fenoménem, který deformuje samotný prostor a čas, v sobě nese nevyzpytatelná rizika. Co kdyby se ukázalo, že mikroskopická černá díra přece jen může existovat déle, než předpokládáme? Věda by se tak ocitla na hraně etiky i bezpečnosti.
Člověk zatím černou díru vytvořit neumí – a ještě dlouho umět nebude. Ale samotná debata odhaluje, jak moc nás tento vesmírný jev fascinuje. Je to otázka, která nepatří jen do sci-fi románů, ale i do vážné vědy. A právě v tom je kouzlo černých děr: nutí nás znovu a znovu přemýšlet, kde leží hranice lidského poznání – a jestli je někdy dokážeme překročit.
Zdroj: ScientificAmerica.com (odkaz)