Foto: Freepik

Co je to „vodní motor“?

Stanley Meyer přišel s tvrzením, že dokáže rozštěpit molekuly vody na vodík a kyslík pomocí vysokonapěťových pulsů. Tento proces, známý jako elektrolytický rozklad vody, by měl uvolnit vodík, který by následně sloužil jako palivo pro motor. Meyer tvrdil, že jeho technologie je schopna pohánět vozidlo pomocí pouhé vody, čímž by prakticky eliminovala potřebu fosilních paliv.

Meyerova technologie údajně fungovala tak, že po rozložení vody na vodík a kyslík došlo ve spalovacím prostoru motoru k jejich opětovnému sloučení, což by vytvářelo energii a vedlejším produktem by byla pouze čistá voda. Meyer navíc tvrdil, že jeho systém byl natolik efektivní, že by vozidlo mohlo fungovat na minimální množství vody a v některých případech dokonce recyklovat vodu, která vznikla jako vedlejší produkt spalování.

Foto: Freepik

Proč se „vodní motor“ nikdy nedočkal širokého využití?

Přes veškerá tvrzení a patenty, které Meyer získal, jeho technologie nikdy nedosáhla masové výroby nebo komerčního úspěchu. Existuje mnoho teorií, proč se tak nestalo. Někteří věří, že Meyer byl umlčen ropnými giganty, kteří měli zájem na udržení své dominance na trhu s palivy. Tito kritici poukazují na podezřelé okolnosti Meyerovy smrti – údajně zemřel na otravu během večeře s investory, přičemž jeho poslední slova měla být „Otrávili mě“. Oficiální verze však uvádí, že zemřel na aneurysma mozku.

Jiní poukazují na technické problémy, které by mohly bránit praktickému využití Meyerova vynálezu. Elektrolytický rozklad vody je energeticky náročný proces a skeptici argumentují, že energetická účinnost Meyerova systému by byla ve skutečnosti nižší než u konvenčních motorů na fosilní paliva. Také se objevují pochybnosti o tom, zda vůbec bylo možné, aby Meyerovy výsledky byly replikovány nezávislými výzkumníky.

Alternativy k ropě a cesta k udržitelnému motorismu

V současnosti, kdy je znečištění ovzduší a změna klimatu stále naléhavějším problémem, se hledají nové způsoby, jak snížit závislost na fosilních palivech. Mezi tyto alternativy patří elektromobily, hybridní vozidla a vodíkové palivové články. Přestože vodíkové technologie již existují, stále se potýkají s výzvami, jako je vysoká cena výroby a skladování vodíku.

Některé společnosti, jako například indická TATA, experimentují s motory na vzduch, což by mohlo být dalším krokem k ekologičtější dopravě. I přesto však zůstává otázka, zda by Meyerova technologie, pokud by byla skutečně funkční, mohla změnit svět motorismu tak, jak jej známe.

V závěru lze říci, že příběh Stanleye Meyera je fascinující ukázkou toho, jak obtížné je zavést revoluční technologii v oboru, kde dominují obrovské ekonomické a politické zájmy. Ať už byly důvody, proč se jeho „vodní motor“ nikdy neprosadil, jakékoliv, je to připomínka toho, že cesta k inovacím není vždy snadná a často naráží na odpor těch, kteří mají nejvíce co ztratit.

Zdroj: Morezprav.cz (odkaz)