Foto: Pixabay
Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že během následujících let by však toto již neměl být problém, a to hlavně díky umělé inteligenci. Podle Jamese Savageho, behaviorálního ekologa z univerzity v Chesteru, je však přirozenou zvířecí povahou být plachý, proto nelze očekávat, že by nějaká zvířata přišla k nám a mluvila na nás.
To však neznamená, že bychom novou technologii nemohli využít třeba na komunikaci s jinými zvířaty, než s těmi divokými. Kdo by si koneckonců nechtěl pokecat se svým domácím mazlíčkem? Již nyní se dá zcela prokazatelně komunikovat třeba se psem, který našemu jazyku a našim pokynům rozumí.
Foto: Pixabay
Jeden vědecký tým se zase rozhodl zkoumat reakce psounů, což je druh hlodavce, kterému implementovali elektrody snímající jeho nervovou činnost. Pak této konkrétní neurologické reakci přiřadili konkrétní význam. Když se k těmto hlodavcům přibližovali lidé v různých košilích, hlodavci říkali: „Žena v modré košili je zpět“ nebo „Tentokrát je to ta žlutá košile.“
Další otázkou je, že zvířata nemají obvykle ve své povaze svěřovat se svému okolí ohledně svých pocitů a nejsou tak výřeční. S okolím komunikují pouze pokud mají hlad, bojí se nebo chtějí někoho zastrašit. Jedinou známou výjimkou jsou delfíni, kteří si dokonce přidělují jména a na ta jména i slyší.
V roce 2017 například proběhl vědecký výzkum, který dokázal za pomoci umělé inteligence rozpoznat, zda chce zvíře nakrmit jen podle jeho mimických svalů. V nejbližší době však nepřijde něco jako Google Překladač pro zvířata, ale dozajista přijde na svět nějaký komunikátor, který nám pomůže v péči o naše mazlíčky i o zvířata v Zoo.
Zdroj: Engadget.com (odkaz)
