Foto: Magnific

AI ve školách může dětem i učitelům výrazně pomáhat. Jenže mezi pomocí a nahrazením vlastního přemýšlení vede poměrně tenká hranice. Ivan Johnson, ředitel Friends School v americkém Boulderu, teď připomněl, že školství podobná technologická nadšení zažilo už několikrát.

V 50. a 60. letech měla výuku změnit televize. O desítky let později přišly interaktivní tabule a kolem roku 2012 se mluvilo o masivních online kurzech MOOC jako o technologii, která může zásadně proměnit univerzity. Stanfordský prezident John Hennessy tehdy dokonce hovořil o přicházející „tsunami“ vzdělávacích technologií.

Univerzity ale nezmizely a učitele jsme také nenahradili obrazovkami.

Když dítě nemusí hledat, přestává se hledání učit

Možná byly děti před dvaceti nebo třiceti lety v něčem skutečně samostatnější. Ne proto, že by měly vyšší inteligenci. Prostě neměly jinou možnost.

Když potřebovaly informaci, musely dojít do knihovny, najít správnou knihu, použít rejstřík a přečíst několik stran. Při cestování bylo potřeba rozložit mapu, zjistit, kde člověk stojí, najít správnou silnici a podle okolí ověřovat, zda jede správně. Ani domácí úkol nešlo vyřešit větou napsanou do chatbotu.

Dnes umí telefon člověka dovést téměř od dveří ke dveřím a generativní AI během několika sekund vytvoří referát, vysvětlí rovnici nebo shrne knihu.

To samo o sobě není špatně. Problém nastává ve chvíli, kdy dítě přeskočí právě tu část, při níž se má něco naučit.

Čísla OECD ukazují zajímavý rozdíl. Podle dat PISA 2022 uvedlo v průměru 64 % patnáctiletých v zemích OECD, že dokážou snadno vyhledat relevantní informaci na internetu. Snadno posoudit kvalitu nalezené informace už ale dokázalo pouze 51 % studentů.

Najít odpověď tedy není totéž jako rozumět jí.

AI by měla rozšiřovat schopnosti učitele, ne nahrazovat hlavu dítěte

Johnson přitom AI úplně nezavrhuje. Učitel podle něj může pomocí generativní umělé inteligence například během několika minut připravit různé varianty stejné výuky pro žáky s rozdílnými potřebami. Čas, který ušetří, pak může věnovat samotným dětem.

Za nebezpečnou považuje jinou situaci. AI začne rozhodovat, co se má dítě učit, jak se to má učit a nakonec za něj vyřeší i samotný úkol.

Právě tady se možná ukazuje největší paradox dnešních technologií. Nikdy v historii nebylo tak snadné získat prakticky libovolnou informaci. Přesto může být stále důležitější naučit děti chvíli žádnou hotovou odpověď nemít.

Zorientovat se. Hledat. Udělat chybu. Ověřit si zdroj. A někdy klidně rozložit papírovou mapu nebo otevřít knihu.

Zdroj: friendsschoolboulder.org