Foto: Magnific

Město na Měsíci se statisíci nebo dokonce milionem obyvatel není jen námětem sci-fi. O trvalém osídlení Měsíce mluví kosmické agentury i soukromé společnosti. Nová studie ale ukazuje na problém, který nelze vyřešit větší raketou ani výkonnější elektrárnou. Je jím voda.

Astrofyzikové Martin Elvis a Jonathan C. McDowell ze Smithsonian Astrophysical Observatory, přičemž McDowell působí také na Durham University, zveřejnili 14. září studii s výmluvným názvem No Cities on the Moon: a Billion Tons of Water is not enough for Sustainability.

Autoři počítali s mimořádně optimistickým scénářem, podle kterého by bylo v trvale zastíněných oblastech u měsíčních pólů k dispozici až miliarda tun vody. Objemově jde přibližně o jeden krychlový kilometr vody. Jenže pro skutečné město to není tolik, jak by se mohlo zdát.

Milion obyvatel by zásoby vyčerpal za století

Voda by na Měsíci nesloužila pouze k pití. Obyvatelé ji potřebují pro hygienu, výrobu kyslíku a především pěstování potravin. Autoři pro svůj model počítají se spotřebou odpovídající přibližně 500 tunám vody na člověka ročně, přičemž většina vody samozřejmě neodteče nenávratně, ale vrací se do systému.

Bez recyklace by milion lidí spotřeboval miliardu tun vody během pouhých několika let. Ani současná špičková technologie však problém neřeší. Systém na Mezinárodní vesmírné stanici dokáže od roku 2023 získat zpět přibližně 98 procent vody. Při stejné účinnosti by milionové město na Měsíci vyčerpalo miliardovou zásobu přibližně za 100 let.

Pro skutečně dlouhodobou milionovou kolonii by bylo nutné dostat účinnost recyklace nad zhruba 99,75 procenta, případně objevit podstatně větší zásoby.

Miliarda tun může být až příliš optimistická

Právě tady přichází ještě nepříjemnější část studie. Miliarda tun není množství vody, o kterém bychom dnes věděli, že na Měsíci skutečně čeká na těžbu. Autoři jej zvolili jako velkorysou výchozí hodnotu.

Analýza 65 velkých trvale zastíněných oblastí z roku 2022 například odhadla zásoby osmi nejslibnějších kráterů jen přibližně na 34 milionů tun. Měření jsou stále zatížena značnou nejistotou a hlubší vrstvy mohou skrývat další led, jenže právě jeho nalezení se tak stává klíčovou podmínkou většího osídlení.

Zajímavé je, že energie by podle výpočtů tak zásadní překážkou být nemusela. Vysoké oblasti u pólů jsou po značnou část času osvětlené Sluncem a kilometrové vertikální solární konstrukce by teoreticky mohly poskytovat kolem 3 GW výkonu. Milionová populace s průmyslem by podle modelu potřebovala přibližně 2,1 GW.

Zdroj: DigitalTrends.com