Foto: generováno AI, DALL-E

VPN se z nástroje pro technické nadšence postupně stala běžnou aplikací v mobilech i počítačích. Používají ji lidé při cestování, práci z hotelu nebo kavárny, ale také doma. Bezplatná VPN přitom může vypadat jako nejjednodušší řešení. Stačí nainstalovat aplikaci a připojit se. Právě tady je ale dobré trochu přemýšlet.

Princip VPN není nijak složitý. Po jejím zapnutí putuje komunikace mezi zařízením a VPN serverem šifrovaným tunelem. Navštívený web potom místo běžné veřejné IP adresy uživatele vidí adresu VPN serveru. Poskytovatel internetu zase pozná, že komunikujete s VPN serverem, ale při správně fungujícím připojení nevidí běžným způsobem cílové weby uvnitř tohoto šifrovaného tunelu.

VPN ovšem není anonymizační kouzlo. Nezabrání tomu, abyste o sobě informace předali přihlášením do Googlu nebo Facebooku, nezachrání vás před podvodnou stránkou a sama o sobě nenahradí silná hesla, aktualizovaný systém ani dvoufázové ověření.

VPN zdarma musí někdo zaplatit

Právě u bezplatných VPN bych se proto nezajímal pouze o počet serverů nebo rychlost. Podstatnější otázka zní, kdo službu provozuje a jakým způsobem vydělává.

Provoz VPN infrastruktury totiž něco stojí. Servery, přenos dat, vývoj aplikací, bezpečnostní aktualizace a technická podpora nejsou zdarma. Bezplatná služba může fungovat například jako omezená verze placeného produktu, může zobrazovat reklamu nebo mít limity přenesených dat. U méně důvěryhodných provozovatelů je ale potřeba věnovat pozornost také tomu, jaká data shromažďují a co s nimi podle zásad ochrany soukromí dělají.

Je tu ještě jeden často přehlížený paradox. Použitím VPN totiž část důvěry přesouváte od svého poskytovatele internetu k provozovateli VPN. Proto má smysl vybírat firmu, která otevřeně popisuje své fungování a své sliby nechává nezávisle kontrolovat.

Consumer Reports při dřívějším testování VPN upozorňoval právě na to, že některé služby používají přehnaná marketingová tvrzení a ochrana uživatele nemusí odpovídat tomu, co reklama slibuje.

Proč osobně používám NordVPN

Já jsem nakonec zvolil NordVPN. Ne proto, že by existovala jediná správná VPN pro každého, ale protože u služby můžu dohledat několik věcí, které při výběru považuji za důležité.

NordVPN funguje od roku 2012 a její zásady nezaznamenávání aktivity uživatelů prošly opakovaným nezávislým ověřováním. Na konci roku 2025 provedla společnost Deloitte Lithuania další kontrolu podle standardu ISAE 3000 a šlo už o šesté podobné ověření politiky no-logs.

Praktické jsou také aplikace pro běžné platformy, automatický Kill Switch a protokol NordLynx postavený na WireGuardu. Podle konkrétního tarifu a zařízení nabízí NordVPN také ochranu před některými škodlivými stránkami, trackery nebo rizikovými soubory.

To jsou pro mě podstatně silnější argumenty než samotný nápis „VPN zdarma“.

VPN má smysl také při cestování nebo při připojení k sítím, které nemáte pod kontrolou. Není přitom potřeba veřejné Wi-Fi démonizovat. Většina dnešních webů používá HTTPS, takže situace je výrazně lepší než před lety. VPN ale přidává další šifrovanou vrstvu mezi zařízení a VPN server a zároveň omezuje informace, které o cílech vašeho připojení vidí provozovatel místní sítě.

Pokud si chcete NordVPN vyzkoušet, odkaz na nabídku najdete pod článkem. Jde o partnerský odkaz. Pokud přes něj službu objednáte, ITTB může získat provizi, vám se tím cena nezvýší.

Nejdůležitější rada je ale stejná bez ohledu na konkrétní značku. VPN si nevybírejte podle toho, která aplikace jako první vyskočí ve vyhledávání s nápisem „zdarma“. Vybíráte totiž službu, přes jejíž infrastrukturu následně poteče velká část vašeho internetového provozu.

Zdroj: Autorský text