Foto: Magnific

NASA zveřejnila čtyři nové snímky vesmíru v červené, bílé a modré barvě k 250. výročí USA. Nejde jen o efektní podívanou. Data z Chandry, Hubblea a Webbova teleskopu ukazují temnou hmotu, mladé hvězdy i pozůstatek supernovy.

Americká NASA pojala blížící se oslavy 250. výročí Spojených států po svém. Místo běžného plakátu nebo vzpomínkové grafiky ukázala vesmír v červené, bílé a modré. Výsledkem jsou čtyři nové kompozitní snímky, které vznikly z dat rentgenové observatoře Chandra, Hubbleova vesmírného teleskopu, Webbova teleskopu a v jednom případě také pozemních dalekohledů.

Na první pohled jde o kosmický ohňostroj. Jenže za barevnou symbolikou je skutečná věda. Barvy na podobných snímcích nejsou běžnou fotografií v lidském smyslu. Překládají různé druhy záření do viditelné podoby. Rentgenová data z Chandry ukazují extrémně horký plyn, vysokoenergetické oblasti a stopy po prudkých procesech, zatímco Hubble nebo Webb doplňují optické, ultrafialové a infračervené informace.

Temná hmota, mladé hvězdy a zvláštní galaxie

Jedním z objektů je vzdálená kupa galaxií ZwCl 0024+1652. Chandra v ní zachycuje obrovské množství přehřátého plynu, zatímco data z Hubbleova teleskopu pomáhají ukázat rozložení temné hmoty. Tu astronomové přímo nevidí, protože nesvítí a s běžným světlem téměř neinteraguje. Její přítomnost se odvozuje z gravitačního působení na okolní hmotu a světlo vzdálenějších objektů.

Dalším snímkem je spirální galaxie Messier 94, známá také jako NGC 4736. Leží přibližně 16 milionů světelných let od Země v souhvězdí Honících psů. Je zajímavá výrazným vnitřním prstencem, kde vznikají nové hvězdy. NASA připomíná i její zvláštnost: podle dosavadních pozorování zřejmě obsahuje méně temné hmoty, než by astronomové u podobné galaxie čekali. Právě proto je dlouhodobě předmětem pozornosti.

Třetím objektem je mlhovina NGC 3603 v Mléčné dráze. Nachází se asi 20 000 světelných let od Sluneční soustavy v souhvězdí Lodního kýlu. Jde o oblast plnou plynu, prachu a velmi hmotných mladých hvězd. Takové hvězdy žijí krátce a bouřlivě. Rychle spotřebovávají své palivo a mnohé z nich skončí jako supernovy. Na snímku se proto nespojuje jen krása rodících se hvězd, ale i připomínka toho, jak rychle může život masivních hvězd skončit.

Cassiopeia A připomíná, že vesmír není klidné místo

Nejdramatičtější část celé sady patří pozůstatku supernovy Cassiopeia A. Jde o zbytky hvězdy, jejíž exploze byla ze Země pozorovatelná v 17. století. Samotný objekt je od nás vzdálen přibližně 11 000 světelných let, takže k výbuchu ve skutečnosti došlo mnohem dříve, než jeho světlo dorazilo k Zemi.

V novém zpracování NASA spojila rentgenová data z observatoře Chandra s infračervenými pozorováními Webbova teleskopu. Chandra ukazuje rázovou vlnu a prvky jako železo, vápník či kyslík v rozmetaném materiálu. Webb zase přidává pohled na prach a rozpínající se obal po explozi hvězdy. Výsledkem je snímek, který vypadá téměř slavnostně, ale ve skutečnosti zachycuje následek jedné z nejprudších událostí ve vesmíru.

NASA k obrazům připravila také sonifikace, tedy převod astronomických dat do zvuku. Nejde o nahrávku vesmíru, ale o způsob, jak převést jas, polohu nebo typ záření do tónů a zvukových vrstev. Projekt vede Chandra X-ray Center a podílí se na něm mimo jiné vizualizační vědkyně Kimberly Arcand, astrofyzik Matt Russo a hudebník Andrew Santaguida ze SYSTEM Sounds.

Zdroj: Space.com