Foto: Magnific
Když si člověk koupí chytrou televizi, většinou řeší velikost obrazovky, jas panelu, počet HDMI portů nebo rychlost systému. Málokdo ale při prvním zapnutí čte dlouhé souhlasy, které se objevují ještě před tím, než se na obrazovce spustí první film. Právě tam se často rozhoduje o tom, kolik údajů bude televize posílat výrobci, reklamním partnerům nebo provozovatelům služeb.
Nejde jen o historii aplikací. Moderní smart TV může pracovat s technologií ACR, tedy Automatic Content Recognition. Ta se dá zjednodušeně popsat jako systém, který poznává obsah zobrazený na obrazovce. Nezáleží přitom vždy jen na tom, zda divák sleduje klasické vysílání nebo streamovací službu. Výzkum odborníků Gianlucy Anselmiho, Yashe Vekarii, Alexandera D’Souzy, Patricie Callejo, Anny Marie Mandalari a Zubaira Shafiqa popsal, že ACR může sledovat i obsah z externích zařízení připojených přes HDMI. Tedy například herní konzoli, set-top box nebo přehrávač.
Televize jako reklamní sen
Pro běžného diváka to zní nenápadně. Televize pozná pořad, film nebo reklamu a podle toho může nabízet lepší doporučení. Jenže stejná informace má velkou hodnotu i pro reklamní průmysl. Pokud systém ví, že domácnost sleduje sportovní přenosy, dětské pořady, reality show nebo konkrétní streamovací tituly, vzniká z toho poměrně přesný obraz zájmů.
Americká Federální obchodní komise už v roce 2017 řešila známý případ společnosti Vizio. Podle FTC firma sbírala údaje o sledování z 11 milionů chytrých televizí bez dostatečného vědomí uživatelů. Výsledkem byla dohoda za 2,2 milionu dolarů a povinnost získávat výslovný souhlas před sběrem a sdílením těchto dat. I když jde o starší kauzu, pro dnešní smart TV trh je pořád důležitá. Ukázala, že televize není pasivní přístroj, ale datové zařízení připojené k internetu.
Podobné téma se vrací i dnes. Univerzita UCL v roce 2024 upozornila, že ACR je u řady chytrých televizí zapnuté ve výchozím nastavení a odesílá informace výrobcům. Samsung na svém webu uvádí, že uživatel má právo ACR vypnout a že firma nesleduje obsah způsobem, jako by se na něj sama dívala. To je důležité upřesnění. Neznamená to ale, že televize neposílá žádná provozní, analytická nebo reklamní data.
V nastavení se dá udělat hodně, ne všechno
Uživatel může v menu televize vypnout personalizovanou reklamu, sledování sledovanosti, hlasové funkce nebo sdílení dat s partnery. Názvy se liší podle značky. Někde jde o „Viewing Information Services“, jinde o „Live Plus“, „Use information from TV inputs“, „ad personalization“ nebo podobné volby. Jenže i po vypnutí těchto funkcí může zařízení dál sbírat základní diagnostiku, údaje o chybách, aktualizacích, aplikacích nebo připojení.
Evropské právo dává uživatelům silnější ochranu než v některých jiných částech světa. GDPR vyžaduje právní základ pro zpracování osobních údajů a od září 2025 v EU platí také Data Act, který řeší přístup k datům z připojených zařízení. Přesto zůstává praktický problém. Běžný člověk často neví, co přesně povolil, komu data odcházejí a zda se změna v nastavení týká jen reklam, nebo i samotného rozpoznávání obsahu.
Chytrá televize proto není důvod k panice, ale určitě je důvod k opatrnosti. Při prvním spuštění se vyplatí neodklikat všechno automaticky. V nastavení soukromí má smysl vypnout personalizovanou reklamu, ACR, hlasové rozpoznávání, pokud ho člověk nepoužívá, a sdílení dat s třetími stranami. U citlivějších uživatelů může dávat smysl používat televizi spíš jako obrazovku a streamovací funkce svěřit zařízení, nad kterým mají větší kontrolu.
Největší trik chytrých televizí není v tom, že by tajně „koukaly“ na diváka jako kamera v obýváku. Skutečný problém je méně nápadný. Televize umí rozpoznávat obraz, spojovat sledování s reklamním profilem a měnit obyčejné večerní koukání na další zdroj dat. A právě to je dobré vědět dřív, než člověk při prvním zapnutí zvolí nejrychlejší tlačítko „Souhlasím“.
Zdroj:
https://arxiv.org/abs/2409.06203
https://www.ucl.ac.uk/news/2024/nov/smart-tv-tracking-raises-privacy-concerns