Foto: ChatGPT

Chytrá žárovka za dvě stovky, IP kamera na hlídání miminka za pět set, zámek na vstupní dveře ovládaný z mobilu – chytrá domácnost už dávno není luxus. Stojí ovšem za zamyšlení, kolik z těchto zařízení se v posledních letech objevilo v žebříčcích nejhůře zabezpečených produktů na trhu. Útočníci přes ně získávají přístup k domácí Wi-Fi, k záznamům z kamer, ke konverzacím u dětského monitoru, nebo z nich rovnou skládají botnety pro DDoS útoky. Dobrá zpráva je, že rozeznat bezpečné zařízení od rizikového se dá i bez technického vzdělání. Stačí vědět, na co se před nákupem zaměřit.

Proč jsou levná IoT zařízení tak často děravá

Chytré zařízení není jen plastová krabička s anténou. Uvnitř běží malý počítač s vlastním operačním systémem, vlastním firmwarem a obvykle připojením do cloudu. Aby takový produkt mohl dlouhodobě fungovat bezpečně, musí ho výrobce roky aktualizovat – záplatovat objevené chyby, posilovat šifrování, reagovat na nové druhy útoků. To stojí peníze a vyžaduje stálý vývojářský tým.

U bezejmenných produktů z velkých online tržišť tahle vrstva typicky úplně chybí. Firmware se stáhne hotový od dodavatele čipu, narychlo se přidá logo a zařízení putuje do prodeje. Aktualizace pak nepřijde nikdy. Často zařízení posílají data na servery, o kterých nikdo z koncových uživatelů nic neví. A protože všechny kusy stejné série sdílejí výchozí přístupové údaje, stačí, aby někdo objevil jednu zranitelnost, a má pod kontrolou stovky tisíc zařízení po celém světě.

Praktický důsledek je nepříjemný: vaše domácí síť je tak bezpečná jako její nejslabší prvek. A tím nejslabším prvkem bývá právě nejlevnější chytré zařízení v ní.

Co se může reálně stát?

Pro představu, jak rizika vypadají v běžné domácnosti, není potřeba scénář z filmového thrilleru. Stačí pár konkrétních příkladů, které se opakovaně řeší v médiích i u CSIRT týmů:

  • Cizí přístup do dětského pokoje. Levné IP chůvičky a kamery se dlouhodobě objevují v databázích veřejně dostupných streamů. Kdokoliv si může v prohlížeči otevřít pohled do desítek tisíc domácností.
  • Krádež hesla k Wi-Fi. Chytrá zásuvka nebo žárovka při prvním nastavení dostane heslo k vaší domácí síti. Pokud zařízení neumí jeho bezpečné uložení, útočník ho z paměti přečte a dostane se k vašim počítačům.
  • Zařízení jako součást botnetu. Známý malware Mirai a jeho varianty cíleně skenují internet a infikují IoT zařízení s výchozími hesly. Vaše routerem připojená kamera pak útočí na cizí servery – a vy to nepoznáte.
  • Chytrý zámek, který nezamyká. U nejlevnějších modelů byly opakovaně popsány případy, kdy zámek lze otevřít zopakováním zachyceného Bluetooth signálu nebo jednoduchým výpadkem cloudové služby.

Checklist: 7 věcí, na které se před nákupem zaměřit

Většinu rizik lze eliminovat ještě před zaplacením. Tady je seznam, podle kterého si projděte každé chytré zařízení, které chcete pustit do domácí sítě.

  • 1. Známý výrobce s historií. Vyhněte se značkám, které se objevily na trhu před půl rokem a nemají dohledatelné sídlo, kontakt na podporu ani vlastní web. Solidní výrobci uvádějí, kde firmu mají, kdo za vývojem stojí a jak dlouho na trhu působí.
  • 2. Závazek aktualizací firmwaru. Hledejte konkrétní informaci, jak dlouho bude výrobce zařízení podporovat. EU nově od roku 2025 vyžaduje minimálně pět let dostupných bezpečnostních aktualizací u zařízení připojených k internetu. U seriózních značek najdete tento závazek přímo v dokumentaci nebo na podpoře.
  • 3. Vzdálená aktualizace přes OTA. Zařízení by mělo umět aktualizovat firmware samo, bez nutnosti něco rozebírat. Pokud výrobce vůbec OTA (Over-The-Air) aktualizace nezmiňuje, je velká pravděpodobnost, že je řešit neumí – a první nalezená chyba zůstane v zařízení napořád.
  • 4. Šifrovaná komunikace. V technické specifikaci hledejte slova jako TLS, AES-128 nebo AES-256, případně zmínky o protokolech MQTT over TLS či HTTPS. Pokud výrobce neuvádí nic, je riziko, že zařízení posílá vaše data po síti otevřeně.
  • 5. Možnost změnit výchozí heslo. Hned po prvním zapojení si zařízení musí vynutit změnu hesla. Pokud aplikace pouští dál i s továrním heslem (často admin/admin nebo 1234), zařízení vraťte.
  • 6. Možnost provozu bez cloudu. Bonus, který významně snižuje rizika. Pokud zařízení umí lokální režim (např. Matter, Zigbee nebo otevřené Home Assistant API), zůstane funkční, i když výrobce zkrachuje nebo cloudovou službu zavře. A zároveň méně dat opouští vaši síť.
  • 7. Certifikace a dokumentace. Hledejte alespoň CE označení a v lepším případě certifikace typu ETSI EN 303 645 (evropský bezpečnostní standard pro IoT). U bezpečnostních zařízení (zámky, alarmy) pak certifikaci od nezávislé autority.

Proč na výrobci a vývoji firmware skutečně záleží

Tyto vysoké nároky na bezpečnost a dlouhodobou podporu firmwaru splňují především zařízení od specializovaných výrobců, kteří mají vlastní vývoj elektroniky a vlastní firmware. Takovým způsobem přistupuje k vývoji například česká společnost ASN Plus, která se přes deset let zaměřuje na elektronická zabezpečovací zařízení, detektory plynu, přístupové systémy a embedded řešení s vlastním firmwarem. U tohoto typu výrobců je téma bezpečnostních aktualizací standardem, nikoli marketingovým bonusem.

Naopak u zařízení z anonymních zdrojů obvykle není koho oslovit, když se objeví problém. A v okamžiku, kdy se najde zranitelnost (a u IoT je to otázka času, ne pravděpodobnosti), zůstanete s ní sami.

Bezpečné IoT existuje, stojí za to hledat

Chytrá domácnost nemusí znamenat kompromis v bezpečnosti. Rozdíl mezi dobře a špatně navrženým IoT zařízením je v praxi obrovský a poznáte ho už podle toho, jak otevřeně o něm výrobce mluví. Pravidlo je jednoduché: pokud o zabezpečení, aktualizacích a délce podpory najdete na webu výrobce konkrétní informace, jste pravděpodobně v pořádku. Pokud se dočtete jen, kolik watt zařízení spotřebuje a v jaké je barvě, raději hledejte dál.

Pár minut věnovaných před nákupem se vyplatí. Ušetří vám nervy, peníze a možná i nepříjemné vysvětlování, proč vaše chytrá kamera nedávno vyslala milion paketů na cizí server.