Foto: Magnific

Mars znovu přitahuje pozornost vědců z celého světa. Rover Perseverance, který NASA vyslala na rudou planetu v roce 2020, se během května 2026 posunul do dosud nejzápadnější části svého průzkumu v oblasti kráteru Jezero. Právě tam totiž podle odborníků mohou ležet některé z nejstarších hornin celé mise.

NASA zveřejnila novou selfie roveru pořízenou 11. března 2026. Snímek vznikl složením 61 fotografií z kamery na robotickém rameni a zachycuje Perseverance v oblasti Arathusa v regionu Lac de Charmes. Podle americké agentury jde o jedno z vědecky nejcennějších míst, které vozítko za posledních pět let navštívilo.

Horniny staré miliardy let

Perseverance se už několik měsíců pohybuje mimo samotný okraj kráteru Jezero, kde NASA dlouhodobě hledá stopy dávného mikrobiálního života. Nové lokality ale vědce zaujaly ještě více než původní plánované oblasti.

Další panoramatické snímky z oblasti Arbot, které NASA zveřejnila 5. dubna 2026, ukazují rozsáhlé kamenité pláně s obrovskými balvany. Některé z nich mohou podle odborníků pocházet z dopadu meteoritu starého téměř 3,9 miliardy let.

Zástupce hlavního vědeckého pracovníka mise Ken Farley z California Institute of Technology uvedl, že právě tady se mohou nacházet nejstarší horniny, které bude Perseverance během celé mise analyzovat. Vědci zároveň upozorňují na útvar připomínající vulkanickou žílu, tedy dávný proud magmatu, který zůstal po miliardách let eroze odkrytý nad okolním terénem.

Rover kromě fotografování pokračuje také v odběru vzorků hornin. Speciální vrtací systém ukládá jádra kamenů do tubusů, které by v budoucnu mohly zamířit zpět na Zemi v rámci plánované mise Mars Sample Return.

Druhá strana vesmírného boomu

Ve stejném týdnu ale přišla i studie, která ukazuje méně optimistickou stránku současného vesmírného průmyslu. Výzkum publikovaný v odborném časopise Earth’s Future upozorňuje na rychle rostoucí znečištění atmosféry způsobené vypouštěním satelitních megakonstelací.

Hlavní pozornost míří na společnost SpaceX a její síť Starlink. Od roku 2019 firma vypustila téměř 12 tisíc satelitů, přičemž více než 10 300 jich podle astronoma Jonathana McDowella zůstává aktivních na oběžné dráze. Podobné projekty rozjíždí také Amazon a další firmy.

Podle studie by mohly starty raket spojené s těmito megakonstelacemi produkovat do roku 2029 přibližně 870 tun sazí ročně. Problémem není jen samotné množství emisí, ale hlavně jejich umístění ve vyšších vrstvách atmosféry, kde mohou zůstávat celé roky.

Vedoucí studie Eloise Marais z University College London upozornila, že saze mohou částečně omezovat sluneční záření dopadající na Zemi. Na první pohled by to mohlo působit jako mírné ochlazení planety, vědci ale varují před nepředvídatelnými důsledky.

Marais doslova přirovnala současný stav k malému a prakticky neregulovanému experimentu s geoengineeringem. Právě rychlost růstu komerčních vesmírných projektů podle ní znamená, že svět zatím nestihl vytvořit pravidla pro jejich dlouhodobý dopad na klima.

Zdroj: Engadget.com