Foto: Freepik
Zní to jako sci-fi nebo přehnaná paranoie? Možná. Ale co když se jednoho dne opravdu probudíme a naše oblíbené cloudové služby jako AWS, Google Cloud, Slack nebo GitHub budou nedostupné – jednoduše proto, že sedíme na špatné straně geopolitické barikády? Technologický svět se čím dál víc globalizuje a zároveň politizuje. A to může mít velmi konkrétní a nepříjemné dopady.
Když klíčové technologie ovládá někdo jiný
Evropské firmy jsou dnes hluboce závislé na amerických technologických gigantech. Podle statistik téměř polovina podniků v EU spoléhá na cloudové služby jako Amazon Web Services, Microsoft Azure nebo Google Cloud. A to je jen špička ledovce – v zákulisí běží stovky dalších nástrojů, které máme zcela zautomatizované v každodenní práci: GitHub, Slack, Atlassian, MongoDB Atlas, Google Workspace…
Na tom by ještě nebylo nic špatného – tyto nástroje jsou výkonné, škálovatelné a pomáhají inovovat. Jenže jakmile přijde do hry politika, situace se může dramaticky změnit.
Může se stát, že nás prostě odstřihnou?
Nezní to jako sci-fi. Už jsme to totiž viděli. V roce 2024 došlo k úplnému odříznutí cloudových služeb Microsoftu v Rusku – kvůli sankcím. A i když Evropa není Rusko a USA nejsou náhodný tyran, geopolitické napětí roste. Jak by reagovaly firmy v EU, kdyby USA například zavedly omezení přístupu ke svým technologiím kvůli obchodnímu sporu, bezpečnostnímu opatření nebo prostě jako páku ve vyjednávání?
Foto: Freepik
Zatím se jedná spíš o teoretický scénář. Ale ten nám jasně ukazuje jednu věc: nejsme soběstační.
Rizika jsou různá – a někdy neviditelná
Závislost na amerických cloudech má mnoho podob. Nejde jen o to, že se jednoho dne nedostaneme ke službě. Hrozby jsou mnohem rafinovanější:
- Geografické omezení funkcí. Některé pokročilé AI modely nemusí být dostupné mimo USA, nebo jsou v Evropě záměrně ořezané. Případně trvá měsíce, než se sem dostanou.
- Cenová diskriminace. V některých případech platí evropské firmy výrazně víc – třeba kvůli daním, právní nejistotě nebo jednoduše proto, že to poskytovatel může udělat.
- Datová suverenita a regulace. Evropa má přísná pravidla pro nakládání s osobními údaji (GDPR). Pokud se firma provozující službu bojí, že nebude schopná těmto pravidlům dostát, raději ji na evropský trh vůbec neuvede. Vzpomeňme si na zpožděné spuštění AI nástroje Bard od Googlu nebo dočasný zákaz ChatGPT v Itálii.
- Náhlé změny licencí nebo podmínek. V open-source komunitě už párkrát zazněly návrhy omezit přístup firmám ze „zakázaných“ zemí. Zatím to neprošlo, ale debata probíhá. A pokud by se rozhodlo plošně vyloučit například evropské banky nebo státní správu, znamenalo by to vážné problémy.
- Vendor lock-in. Jednou se rozhodnete pro pohodlnou cestu – například MongoDB Atlas, Firebase, Amazon Aurora. A pak zjistíte, že přechod jinam by vás stál miliony.
Nejde jen o cloudy – ale i o SaaS
Aby toho nebylo málo, nestačí si říct, že si své aplikace můžete provozovat „on-premise“ a budete v klidu. Klíčové SaaS nástroje – jako právě Slack, Jira, GitHub nebo Notion – často běží na infrastruktuře v USA. A i když je software open source nebo má evropské kořeny, realita je jiná. Třeba Atlassian je sice australský, ale jeho hlavní datová centra leží za oceánem.
V některých verzích služeb si navíc ani nemůžete vybrat, kde budou data uložená. U Slacku ve free variantě například automaticky končí v USA. A teď si představte, že vaše interní komunikace leží v jurisdikci, kde může být – v extrémním případě – zablokována nebo znepřístupněna.
Existují evropské alternativy?
Ano. Existují. Ale často nejsou tak pohodlné, škálovatelné nebo dobře integrované. Mezi zajímavé evropské poskytovatele patří například OVHcloud (Francie), Scaleway, Hetzner (Německo) nebo Exoscale (Švýcarsko). V některých případech mají i podporu nástrojů jako Terraform nebo Pulumi.
Migrace ale není jednoduchá. Nestačí přepsat několik řádků konfiguračních souborů. Různí poskytovatelé mají rozdílné služby, API i způsob práce. Migrace bývá drahá, časově náročná a vyžaduje změnu v architektuře celé aplikace.
Co s tím?
Dává smysl nedělat paniku, ale připravit se. Firmy by měly vědět, kde přesně běží jejich klíčové systémy, kde leží data, a zda existuje plán B v případě výpadku nebo omezení služeb. Vhodné je sledovat nové regulace – například připravovaný EUCS (EU Cloud Services Certification Scheme), který může vyloučit americké cloudy z veřejných zakázek.
A především: při výběru technologií nezapomínejme, že nejlepší a nejlevnější řešení dnes nemusí být nejbezpečnější zítra. Záložní strategie a větší důraz na nezávislost, například díky open-source řešením, evropským datovým centrům a technologiím s přenositelným provozem, se mohou vyplatit dřív, než si myslíme.
Zdroj: uoou.gov (odkaz), morosystems.cz (odkaz)