Foto: generováno AI, DALL-E

Létání s drony už dávno není jen hračka pro geeky a nadšence. Dnes se z nich stává běžná součást volnočasových aktivit, ale i nástroj pro práci, filmování nebo inspekce. A právě proto se kolem nich v posledních letech rozrostla i poměrně přísná legislativa. Mnoho lidí si stále myslí, že pokud si koupí malý dron do 250 gramů, mohou si s ním létat bez omezení. Realita je ale trochu jiná – a kdo ji nezná, ten může snadno narazit.

Dron do 250 gramů? Ano, ale…

V českém prostoru panuje jeden velký omyl: „když je dron lehký, nepotřebuju průkaz.“ To ale není tak úplně pravda. Skutečně platí, že pro drony do 250 gramů (například DJI Mini 2, Mini 3 nebo Mini 4 Pro) není potřeba složit pilotní zkoušku, tedy takzvaný průkaz kategorie A1/A3. Jenže i v tomto případě je povinná jedna věc – a to registrace provozovatele dronu.

Co to znamená v praxi?

Každý, kdo létá s dronem, který má kameru (a to má dnes v podstatě každý model, i ty nejmenší), se musí zaregistrovat u Úřadu pro civilní letectví (ÚCL). Tato registrace je zdarma, trvá jen pár minut a po jejím dokončení obdržíte identifikační číslo, které musíte nalepit na svůj dron. Bez toho už dnes nelze legálně létat ani s tou nejmenší „hračkou“ s kamerou.

A co se stane, když to člověk neudělá?

Pokuty nejsou mýtus

I když to zní přísně, za porušení povinností při létání s dronem hrozí reálné sankce. Úřad může udělit pokutu až do výše 5 milionů korun, a to i v případě, že se jedná o první přestupek. Samozřejmě, v praxi se taková výše uděluje zcela výjimečně a spíše v případech, kdy dojde k ohrožení bezpečnosti, narušení soukromí nebo dokonce nelegálnímu filmování.

Typickým příkladem, který se často objevuje v diskuzích, je létání bez registrace nebo nad lidmi, auty či zástavbou. To vše může být vyhodnoceno jako létání mimo pravidla „otevřené kategorie“, kam běžní hobby piloti spadají.

Víte, co smíte?

Jedna věc je registrace a případný průkaz, druhá věc jsou konkrétní pravidla pro létání. Mezi ta nejzásadnější patří:

  • Vizuální kontakt s dronem (VLOS) – vždy musíte dron vidět.
  • Maximální výška 120 metrů nad zemí.
  • Zákaz létání nad lidmi, auty, domy a shromážděními.
  • Bezletové zóny, například u letišť, vojenských prostorů nebo v centrech měst.

Spousta pilotů si neuvědomuje, že na webu ÚCL nebo přes mobilní aplikace (např. DronView) lze zjistit, kde je létání zakázané nebo omezené. Pokud si to nezkontrolujete a pustíte se do létání naslepo, riskujete pokutu, i když máte všechno ostatní v pořádku.

Musím skládat zkoušku?

A teď k zásadní otázce: kdy už opravdu potřebujete průkaz?

Pokud létáte:

  • s dronem nad 250 gramů (např. DJI Air 2S),
  • nebo létáte v blízkosti lidí, nad domy, auty apod.,
  • případně dronem, který není certifikovaný pro provoz v otevřené kategorii,

pak už nestačí jen registrace. V tom případě musíte složit online test A1/A3, který nabízí ÚCL. Je zdarma, obsahuje 40 otázek a zvládne ho většina lidí za pár desítek minut. Pokud chcete létat ještě blíž k lidem (například se stabilizovanými většími drony), pak musíte složit i těžší test A2 a případně absolvovat školení.

Na co si dát pozor v roce 2025?

Evropská legislativa se průběžně vyvíjí a i v roce 2025 nás čeká několik změn. Mimo jiné začíná důslednější kontrola certifikace jednotlivých modelů. Pokud si tedy kupujete nový dron, dávejte si pozor, zda má tzv. „CE třídu“, např. C0, C1, C2… Od toho se totiž bude odvíjet, co s ním smíte a zda potřebujete průkaz nebo další školení.

Například drony s označením C1 (např. DJI Mini 4 Pro) umožňují více možností, pokud splníte základní test. Starší modely bez CE třídy už nebudou moci v budoucnu do některých kategorií vůbec vstoupit.

Tip na závěr:

Pokud si nejste jistí, co přesně smíte, udělejte si test A1/A3 i u dronu pod 250 g. Nezabere to moc času a získáte přehled, který se vám bude hodit – navíc si tím pojistíte, že se nedostanete do problémů kvůli neznalosti pravidel. V době, kdy má každý chytrý telefon kameru, se nikdy neví, kdo vás natočí při „neškodném“ letu nad koupalištěm nebo parkem.

Zdroj: SvětDronů.com