Zdroj: Pixabay (odkaz)
Blíží se čas Vánoc a s tím je neodmyslitelně spojeno narození Ježíše Krista a dobrodružství jeho matky Panny Marie a svatého Josefa. Od té doby se Panna Maria několikrát zjevila s tím, že poprvé to bylo svatému Juanu Diegovi v Guadalube na počátku 16. století a na jeho indiánskou tmilnu, vyrobenou z kaktusu agávé, která se má do pár let rozpadnout, se zázračně vyobrazila samotná Panna Maria v době jejího zjevení.
Po bližším zkoumání se zjistilo, že se nejedná o obraz namalovaný lidskou rukou ale exponovanou fotografií s tím, že původní vlákna z agáve nejsou ničím obarvena. Při přiblížení je dokonce v očích Panny Marie vidět i klečící Juan Diego. Toto vyobrazení již zkoumala celá řada odborníků a všichni se snažili zjistit co nejvíce.
Jedním z nich je i Fernando Ojeda, univerzitní profesor z Universidad de Cádiz, který se rozhodl podrobit tento obraz jeho oblíbené vědě, matematice a umělé inteligenci. Vycházel z jednoduchého hesla od samotného Pythagora – Kde je symetrie, tam je i hudba. Fernando totiž zjistil, že vyobrazení hvězd, středu květin a okraje zlatého pláště je do jisté míry symetrické.
Vycházel tedy z toho, že tento obraz musí mít v sobě ukrytou i hudbu. Aplikoval tedy na vybrané body metodu tzv. zlatého řezu (nejčastěji vnímán jako ideální poměr mezi dvěma úsečkami). Plášť obsahuje 46 hvězd, 23 pak vychází z levé strany a 23 z pravé strany. S takto připraveným obrazem poté přišel Fernando k hudebnímu odborníkovi, který proporcionálně předělal s využitím umělé inteligence zlatý řez na klavírní part.
Následně se obraz dočkal přepsání svého partu do počítačového programu, kde bylo možno si tento part přehrát. Výsledkem je dle slov autora, nebeská hudba, která má nevídanou harmonii. Zajímavé je, že při svém zjevení měl Juan Diego slyšet nebeskou hudbu, Možná, že Fernando tuto hudbu objevil.
