Zdroj: Pixabay
Doba digitální, jak je naše století nazýváno, se tak nejmenuje náhodou. Každodenně se produkují nepředstavitelná kvanta informací, která se ukládají na různá paměťová média. IBM dokonce zjistilo, že 90% ze všech digitálních dat na Světě pochází z poslední dekády. Množství digitálních dat inspirovalo Melvina Vopsona z anglické University of Portsmouth vypočítat, kolik bitů zde vlastně máme – konečný výsledek je 10 ^ 21 bitů.
Dalším krokem ve Vopsonových úvahách byla prognóza do budoucnosti. Vycházel z toho, že množství dat nebude přibývat lineárně, ale předpokládal každoroční 20% nárůst. Překvapením bylo, že za 350 let bude teoreticky na Zemi stejný počet atomů, jako bitů, čili 10 ^ 50.
Zdroj: Pixabay
Při svých výpočtech uvažoval i s ohledem na Landauerův princip (teorie, která předpokládá spotřebu energie a vznik tepla při produkci bitu) i obecně známou rovnici E = mc ^ 2, která zase uvažuje o zaměnitelnosti energie a hmotnosti. Výsledná rovnice pak dokázala, že jeden bit je zhruba 10 milionkrát menší než jeden elektron, avšak každoroční množství bitů se již svou váhou vyrovná váze jedné bakterie E.coli.
Vezmeme-li v úvahu výše uvedené teoretické výpočty, dojdeme k tomu, že v roce 2245 bude naše planeta z půlky tvořena pouze informacemi, ale pouze za předpokladu, že veškeré informace budou uchovávány na fyzických paměťových médiích. Celý problém by tak vyřešilo uchovávání informací v nefyzické podobě, například jako hologram. Ostatní fyzikové podotýkají, že výsledky jsou zajímavé, avšak celou Vopsonovu myšlenku je potřeba ještě prakticky prokázat a prověřit.
Zdroj: Space.com
